|
|
| Některé druhy zaměřením na chov |
Centruroides gracilis
Centruroides gracilis
Latreille,1804
Čeleď: Buthidae
Velikost: : 70-110 mm.
Rozšíření: severní část Jižní Ameriky,
St. Amerika.M. i V.Antily
Terárium: typu A.
Štír C. gracilis obývá téměř celý areál rodu, tedy od Floridy po Kolumbii. Pouze C. exsul žije ještě níže (v Ekvádoru).
Také díky tomu C. gracilis vytváří mnoho barevných forem.
Právě to spletlo některé arachnology, a tak byl tento druh popsán pod několika dalšími názvy, jako například:
biaculeatus, denticulatus, nigrifrons, nigrescens, a dokonce ruber.
Rod Centruroides sdružuje 52 druhů, z nichž některé disponují účinným jedem. C. gracilis není považován za
příliš nebezpečného pro dospělého člověka. Bodnutí dítěte předškolního věku však může mít letální následek.
Přesto se jedná o druh štíra, který je u nás jedním z nejznámějších a nejčastěji chovaných, hlavně v sedmdesátých
a osmdesátých letech, kdy se k nám vozil ve velkém množství z Kuby. Odsud také jeho český název "štír kubánský".
Paradoxně však výzkumy prokazují, že centrem jeho výskytu je Mexiko, a na Kubu byl zavlečen. Jedná se o
druh s částečně synantropním chováním, s vazbou na lidská města a jejich parky. Na Kubě byl našimi teraristy tak
často chytán právě proto, zeje dominantním štírem okolí Havany a masově se vyskytuje i v její botanické zahradě a
některé exempláře byly nalezeny i v místních hotelích.
Zavlečením je možné také vysvětlit rozmnožující populaci C.gracilis, která byla zjištěna v Nigérii. zde tohoto
štírá sbíral poblíž města Jos jeden český cestovatel v únoru roku 1977.
V sedmdesátých letech proběhl tiskem skandál o útěku těchto štírů jednomu chovateli a novináři psali detektivní
příběhy, jak štíři byli loveni na stropech sousedních bytů. Bylo to značně nafouknuto, ale mělo by to být varováním.
Podobné příhody by se neměly stávat. Dodnes je mezi štíry v Národním muzeu v Praze uložen exemplář, který
tam přinesli policisté jako "předmět doličný". Je to skutečně mohutný exemplář, a kupodivu nebyl při
"záchranné akci" ani znehodnocen často používanou pomůckou - lopatkou.
C. gracilis se v teráriu velice dobře množí. Dá se chovat větší množství štírů pohromadě, a to dokonce jedinců
různých věkových stádií, nemohu však doporučit chov štírů z různých lokalit. Rádi šplhají, proto je vhodné upevnit
na stěny terária kůru. Vyžadují větší vlhkost, k jejímu udržení mohou posloužit rostliny. Štíři jsou dost tolerantní k
výkyvům teploty. Ta se může pohybovat od 22 do 35 °C. Optimální je zřejmě 28°C.
Březost může někdy trvat až neuvěřitelných osm měsíců, jindy se larvy narodí již po šesti týdnech. Může jich být 16
až 38. První svlékání prodělávají 9. až 12. den života. Druhé 33. až 40., třetí 56. až 65., čtvrté 81. až 113., páté 133.
až 183. den. U některých exemplářů může po dalších třech měsících následovat šesté svékání, a výjimkou není ani
sedmé svlékání. Samci dospívají někdy po pátém, jindy až po sedmém svlékání. Samec, který je pohlavně dospělý
po pátém svlékání, se již až do smrti nesvléká. Tito štíři nejsou dlouhověcí, a zpravidla se nedožívají více než
pěti let, častěji však v teráriu pouze okolo tří let.
Jako u většiny druhů z rodu Centruroides, tak i u tohoto má samec delší zadní část zadečku než samice.
|
<<<< zpět
obsah
další >>>>
|
|
Zdroj : Štíři ,František Kovařík, Nakladatelství Madagaskar, Pávov, 1998, první vydání.
Copyright WebDesing Marid 2002
|
|
|
|
|
lurus asiaticus
|
|
|
|
|
Nejstarším štírem na světě je
Paleophonus caledonicus
ze skotska,byl objeven v siluru,tedy před více než 400 mil. let
|
|
|
|
|
Hemiscorpius
|
|
|
|
|
Úvod