Štíři - Nemoce

    Nejlepším způsobem získání štírů je nachytat si je v přírodě, a mít tak i lepší představu, jaké podmínky ke svému, životu potřebují. To však není vždy možné,a to hlavně u chovatelsky atraktivních druhů.
    Dříve než začneme chovat štíry, musíme uvážit několik věcí. Základní z nich vychází z lidského strachu před štíry, a tak i je nesporné, že vaše blízké okolí mnohdy neuvítá takto zaměřené chovatelství s nadšením (viz "chov jedovatých druhu" ).
    Štíry nejčastěji koupíme na některé teraristické burze, kde jsou ovšem často špatně druhově určeni, rodové určeni naštěstí bývá většinou správné. Horší je provést výběr různých pohlaví. Štíři jsou veliká skupina s řadou čeledí, a tak není možné poradit jednoduchý způsob na určení pohlaví. Jako určitá pomůcka vám může pomoci obrázek, znázorňující několik nejčastějších a nejsnáze zjistitelných rozdílů. Bohužel v případě nejčastěji chovaného štíra Pandinus imperator bývá určení pohlaví komplikované. Tvar pohlavní destičky není vždy tak vzorový jako na obrázku a rozdíl je patrný až u dospělých exemplářů. U některých druhů si neví rady ani zkušený odborník. Dost druhů, hlavně na přelomu století, bylo vědecky popsáno a autor popisu se takticky nezmínil o pohlaví popisovaného exempláře. Obecně lze ale říci, že pokud prohlížíme větší skupinu některého druhu, povšimneme si určitých rozdílů mezi pohlavími. Jedno z obecných pravidel zní, že samice bývají většinou mnohem robustnější (neplatí u mláďat) než samci.
    Štíři, kteří byli nejprve odchyceni v přírodě a pak přes několik překupníků distribuováni do obchodů nebo na burzy, jsou často ve velice špatném zdravotním stavu. Nejčastějším problémem je nedostatek vody. Jednou přítel přivezl velkou skupinu, čítající přes 50 kusů dospělých štírů Heterometrus laoticus, které při svém návratu z Thajska koupil v Bangkoku na trhu a přepravoval je všechny v jednom pytlíku na hady, proloženém nastříhaným papírem. Štíry jsem hned přemístil do velkého terária bez podkladu. Vzal jsem starou plenu (jakýkoli kus hadru nejlépe bavlněný), namočil ji do vody a jen trochu vyždímal. Pak jsem ji dal mezi štíry. Některé exempláře ihned uchopily do klepet kus mokré- ho hadru a svými klepítky z něho začaly získávat vodu. Exemplářům v horším stavu jsem vodu kapal přímo do klepítek. Teprve později jsem štíry přesunul do chovného terária s podkladovým substrátem.
    Jedním z určovacích znaků zdravotního stavu kupovaných štírů jsou hřebínky na spodní straně těla. Pokud jsou potrhané a zčernalé, rozhodně štíra nekupujte. Je buď starý, nebo velmi zanedbaný. Na hřebíncích se také soustředí velké množství parazitů, především roztočů. Jejich přítomnost není přílišnou vadou. Roztočů tělo štíra zbavíme pomocí jemného štětečku. Štír sám se jich zbaví při svlékání, kdy je spolu se starou pokožkou odloží.
    Při výběru z velkého množství exemplářů není dobré vybírat ty největší. Jsou většinou staré a transport spojený se změnou životních podmínek jejich úmrtí ještě uspíší. Výjimkou jsou baculaté samice, u nichž se dá krátce po odchytu předpokládat březost. Samice, která díky nevyhovujícím podmínkám při transportu oddaluje rození larev (což štíři dokáží), většinou krátkou dobu po přemístění do vyhovujícího terária s vhodným a prostorným úkrytem porodí.
    Obecně si ale vybíráme spíše exempláře, kterým do dospělosti zbývá ještě jedno svlékání, nebo štíry na nichž je vidět, že jsou krátce dospělí. Takové exempláře jsou nepoškozené, mají všechny části nohou, perfektní hřebínky a povrch jejich těla je výrazně lesklý. To platí především pro štíry z rodů Heterometrus nebo Pandinus (Scorpionidae). Rody Lychas, Centruroides, Tityus (Buthidae) mají výraznější kresbu, která u starých exemplářů splývá. Neměli bychom zapomenout při získá- ní štíra zjistit jeho původ a vše si zaznamenat. Tou nejdůležitější informací, která by s chovaným štírem měla putovat, je údaj odkud pochází, kdo a kdy jej chytil! Je velmi smutné, když se do Národního muzea v Praze dostanou uhynulé, mnohdy dosti vzácné exempláře z chovů nebo starších sbírek, a nedoprovází je žádná zmínka o jejich původu. Každý exemplář mrtvého štíra má totiž vědeckou hodnotu, ale pouze v případě, kdy je u něho přiložen lísteček s údajem kde a kdy byl chycen, doplněný i o informaci kdo a jak dlouho jej choval.

Několik nejčastějších typů pohlavního dimorfismu u štírů.
I. Tvar pohlavní destičky je hůř zjistitelným znakem, ale bohužel hlavním k rozlišení nejčastěji chovaného štíra Pandinus imperator. Tento znak je obecný pro všechny druhy rodů Pandinus a Heterometrus.
2. Tvar a délka makadel je charakterem, který jde napříč všemi čeleděmi. Nalezneme ho u Pandinus viatoris, ale také u některých druhů rodů Chactas, Chaeri/us, lsometrus, 7ityus, Scorpiops a dalších.
3. Tvar telsonuje rozdílný především u rodu Euscorpius, ale i u dalších některých druhů čeledí Chactidae, Chaeri/idae nebo Scorpiopsidae.
4. Velikost hřebínku je častým rozdílem v rámci čeledi Buthidae, například rodu Androctonus, kde je rozdíl především v délce.
5. Samice rodů Uroplectes a Grosphus mají většinou zcela odlišný první zub v hřebínku než samci.
6. Samci mnoha drohů mají oproti samicím zprohýbaná klepeta, jako třeba některé druhy Lychas, Babycurus, ale také lurus a další.
7. Délka zadní části zadečku je velmi častým rozdílem mezi pohlavími například u rodů Centruroides, Tityus, ale také Hemiscorpius a v omezené míře také třeba u rodu Mesobuthus.

Zdroj : Štíři ,František Kovařík, Nakladatelství Madagaskar, Pávov, 1998, první vydání.
Copyright WebDesing Marid 2002

lurus asiaticus

Nejstarším štírem na světě je Paleophonus caledonicus ze skotska,byl objeven v siluru,tedy před více než 400 mil. let

Hemiscorpius